Celý život jsem strávil hledáním pravdy – ať už to bylo pod reflektory televizních studií jako reportér Reportérů ČT, nebo v šeru karlovarských ulic, které mi dnes inspirují můj svět Carlsbad Noir.
Když jsem natáčel reportáže o nejtemnějších případech české kriminalistiky – od spartakiádního vraha Jiřího Straky až po tragédie, o kterých se raději mlčí – naučil jsem se jedno: každý člověk je mozaikou příběhů. Některé jsou světlé, jiné jsou rozbité na kusy. Já jsem ten, kdo se je snaží skládat dohromady a dívat se pod povrch.
Proč dnes píšu tak, jak píšu?
Nejsem „spisovatel“ v tom smyslu, že bych seděl v kavárně a vymýšlel si příběhy. Já příběhy žiju. Ať už jsem kdysi pracoval jako pyrotechnik, nebo dnes jako nezávislý autor bez nakladatelských okovů, vždycky jsem šel vlastní cestou.
Píšu o věcech, které bolí, o lásce, která nestačí, a o stínech, které nás pronásledují, i když máme zavřené dveře. Moje knihy nejsou „čtení na dovolenou“. Jsou to zprávy ze světa, který je syrový, skutečný a často neúprosný.
Proč to dělám nezávisle?
Protože příběh, který vyprávím, je můj. Nemusím dělat kompromisy, nemusím zapadat do škatulek. Píšu pro ty, kteří se nebojí jít se mnou pod povrch.
Pokud vás moje tvorba baví, pokud v ní nacházíte kousek sebe nebo pokud vás jen zajímá, kam se příběh stočí příště, budeme partneři. Každá vaše „virtuální káva“ je pro mě signálem, že v tom boji o svobodné psaní nejsem sám.
Díky, že mě čtete. Díky, že mi dovolujete psát dál.